VítězSlávek a spol.

Od přijetí Dominiky do naší rodiny uběhlo už několik měsíců a já si občas vzpomenu na některé počáteční reakce okolí. Kluci doma byli v pohodě – od samého začátku o všem kolem pěstounské péče věděli a u všeho byli s námi. Blízká „partyja“ (neboli kamarádi a dobří známí) mají na tyhle věci většinou velmi podobný názor jako my, takže se stali Dominiččinými fanoušky.

            Trošku úsměvně zněla otázka „ A jak se tá malá u Vás má?“, když zrovna Dominika s pusou od ucha k uchu spokojeně okusovala piškoty sedíc spokojeně v kočárku, spokojená s tím, že jsme všichni u ní..

            Víc mě zarazila věta „Hlavně že je bílá.“. Musel jsem se zamyslet nad tím, kdo a jak tu větu řekl, abych přišel na to, že byla myšlena bez zlého úmyslu. Prostě autor této věty chtěl sdělit, že to prostě jako „bílá“ bude prostě mít s některými spoluobčany jednodušší.

            Když se nám dva měsíce po přijetí Dominiky do pěstounské péče podařilo koupit barák, o který jsme usilovali celý rok, následoval další úsměvný výrok:jedna paní si myslela, že jsme barák dostali od obce díky tomu, že máme malou v pěstounské péči :o).

Komentáře typu „jste blázni, starat se o cizí děcko!“ neřeším. Ono totiž není co řešit, když se k Vám to, teď už skoro dvouleté, stvořeníčko přitulí.