VítězSlávek a spol.

Nebudu se rozsáhle rozepisovat, proč jsme to udělali (ono se to stejně nevysvětluje jednoduše :o)) – zkrátka jsme o tom přemýšleli, rozhodli a šli do toho – spousta vyšetření, školení, poučování, potvrzení, kontrol, připomínání se úředníkům a tak podobně. A po pěti letech od prvního kontaktu s úřady přišel telefonát: „ Jurasovi, máme pro Vás holčičku….“

A nastalo cestování – cesta na krajský úřad, kde jsme poprvé viděli Dominiku (samozřejmě jen na fotce) a návštěva v kojeňáku, na kterou nás posílali s tím, že se s malou potkáme a můžeme z toho „vycouvat“ – prostě říct, že si ji nevezmeme. A tehdy se všechny teoretické řeči o dítěti v pěstounské péči proměnili na zcela konkrétní osůbku – jeden a půlletou okatou holčičku Dominiku, ostříhanou na 2milimetrového ježka (veš dětská se nevyhýbá ani kojeneckým ústavům :o)). Po dvou společně strávených hodinách Dominika reagovala na sestřičky tak, že pevně objala moji ženu Marušku kolem krku. Bylo rozhodnuto :o).

Zbývalo „jen“ vyřídit další papíry a za pár týdnů jsme do hóóóódně vzdáleného kojeneckého ústavu vyráželi znova, tentokrát už pro Dominiku. To, co by pro člověka se starým autem a bez kamarádů byla strastiplná cesta, byla pro nás cesta naplněná jen jedinou obavou – jak malá zvládne nás a cestu.

Dominika cestu zvládla a my s ní. My ovšem hlavně díky tomu, že technickou podporu poskytli kamarádi – skvělé Víťovo auto (Škoda Octavia 1.9 TDi, široké pneu, klima (bylo 38°C) a v CD přehrávači  Kapucíni :o)), problémy s noclehem vyřešila Blažka a stačil jí k tomu telefon a adresář Salesiánské rodiny (zdravím tímto sestru sal.Jarku…). Když k tomu připočtu SMSky, které nám chodily v průběhu naší cesty od fanoušků a kamarádů ze spolča včetně pozdravů od O.Vladimíra, tak se ta cesta prostě nemohla nevydařit.

Dominika cestu zvládla líp, než jsme čekali a už během ní si (kromě náruče Maruščiny) „prověřila“ ještě svého největšího nevlastního brášku Vaška a přijala ho za ochranku.

Počáteční problémy s tím, jak se Dominice nechtělo večer usínat postupně vymizely a přibývalo i „prověřených“ náručí.

Takže letošní letní prázdniny byly sice chudší na výlety (nechávali jsme Dominice prostor , aby si na vše nové kolem sebe zvykla), ale my jsme bohatší o Dominiku (a snad i Dominika o nás).